Jdi na obsah Jdi na menu
 


Upírské povídky a básně


Zadíval jsem se škvírou z mé na půl rozpadlé rakve na měsíc,který byl právě v úplňku.Řekl jsem si,že bych si mohl jít chytit svojí noční večeři.Když už jsem vdechoval teplý,jarní vzduch,bylo to jako mámení smyslů a já dostal chuť se rozběhnout do vesnice.

Když jsem se tedy vydal směrem do vesnice,letěl jsem vysokou trávou,která po mých létavých krocích zanechávala popelavou cestu.

Stál jsem uprostřed malého náměstíčka mezi ošuntělými domy a statky.Okolo mne byly rozestaveny dřevěné stánky,ve kterých samozřejmě v tuto noční dobu nic nebylo.

Samým rozčilením,že nikde ani duše jsem usedl na jednu střechu starého statku,který stěží držel a nezhroutil se.

Přesto jsem pomalu usedl a pozoroval na nebi ta nádherná souhvězdí.

Můj zrak dohlédl na obzor temného hvozdu,tam jsem spatřil něco podivného,....něco co mi přišlo spíš jako mámení zraku.Věděl jsem,že svoje schopnosti ještě dostatečně neovládám,a tak jsem se vydal tímto směrem.

Když jsem přilétl blíž okamžitě jsem strnul,přede mnou stála velkolepá budova...spíše hrad,nééé spíše pevnost.Napadalo mě tisíce otázek,ale ani na jednu jsem si nedokázal odpovědět.

Nahlédl jsem dovnitř,aby se mi podařilo někoho spatřit.Za okny stál malý sekretář vykládaný zlatem,na kterém bylo plno prachu,jako kdyby se sním už dlouhou dobu nehýbalo a na něm stála starobylá porcelánová váza ve které byla překrásná,slovy nepopsatelná rudá růže,jako krev.Dlouhou dobu můj zrak vázl na tomto obyčejném květu.

Vzadu v místnosti v rohu byl starý cihlový krb a také polorozpadlý stůl se dvěma židlemi,které vypadaly,že se také každou chvíli rozpadnou.Na podlaze byl obrovský perský koberec,který musel stát velké jmění-pomyslel jsem si.A pod ním byly obyčejné dřevěnné staré podlahy.Zdi pokrývaly různé kůže zvířat a ze stropu vysel překrásný blyštivý lustr.Jinak byl strop pokrytý dřevěnými kazetami a na stěnách se rozkládaly tapisérie.Tato místnost mi připadala jako vystřižená z pohádkové knížky,ale byla to skutečnost.Zvědavost mě přemohla,že jsem se vydal k hlavní bráně pevnosti.

Byla opravdu veliká,měla také velkou zahradu,na které však rostly jedině rudé růže.-proč ale jenom růže?

Nakonec jsem do pevnosti přece jenom raději nevstoupil,řekl jsem si,že až příští den,to bude moudřejší.

Vrátil jsem se k sobě domů...ehm tedy do své rakve a zaposlouchal se do zvuků přírody.Těšil jsem se až se budu moci na snídani vrhnout na lidi,kteří budou mít po ránu tak vřelou,svěží,rozprouděnou krev.Miloval jsem a miluji ty okamžiky...

S mým údivem,jsem se dobře smířil s tím,co teď ze mě je,ale postupně mě chvátí samota.

Konečně bylo brzy ráno a vstalo slunce za narůžovělých,ranních červánků.Vstal jsem a v okamžiku jsem se rozběhl stejnou cestou jako včerejší den.Cesta byla v pořádku,ale opět jsem ji narušil.

Ve vesnici,jsem se schovával a vyčkával na vhodný okmažik mého útoku a pečlivě jsem si vybíral svoji první oběť.

Nedalo mi to a opě jsem pohlédl na obzor...byl tam.S uspokojivým úsměvem,že to nebyl sen jsem začal opět pozorovat.Na oko mi padla jedna roztomilá,drobná dívka,která v jednom ze stánků prodávala sušené květy.

Nedalo mi to a stále jsem ji nehnutě pozoroval.Dívka ochotně prodávala a ke všem lidem,kteří ke stánku přistoupili byla velmi přívětivá.Nakonec už jí ve stánku zbyly sušené květy růží,které pocházely z velké dálky.Už dávno jsem znal jejího otce,který je kupec a každý večer se vydává na pouť do velkoměsta,aby toto vzácné zboží přivezl.Moje čekání už se zdálo neskutečně dlouhé a já toužil...šíleně až k zblázění ...lačně po její krvi..po té nádherné labutí šíji...po jejích pažích a....Najednou jsem něco ucítil...vzhlédl jsem na obzor směrem k té bájné pevnosti a uviděl cosi přilétat.Chvíli jsem přemítal jestli se mi to nezdá,ale ta stvoření...se přibližovala.Upíři?Né to není možné to..to není možné.Já hlupák,proč jenom jsem včera nevstoupil do hradu-říkal jsem si pro sebe.Už se blížili a můj zrak opět utkvěl na té dívce a poté znovu na obzor upíři už byli dost blízko a uzřel jsem,že jejich pohled míří k mé kořisti...k mé ubohé a bezbrané dívce.Tak to ne-vzkřikl jsem a rozlétl se k dívce.Dívka se velmi ulekla ale nedokázala se pohnout.Ve velké rychlosti jsem ji popadl za pas.Pro sebe jsem si ještě říkal,že nebýt těchto neznámích upírů snad bych se její kůže ani nedokázal dotknout.Poznal jsem mezi upíry překrásnou dívku jako sen,byl jsem z ní tak omámen,že moje člověčí dívka mi vypadla z náruče.Řítila se k zemi,ale stačila ji zachytit ta neznámá upíří dáma a jako kdyby ta člověčí dívka byla jen pírko.Hodila mi ji hodila do mé náruče.Byl jsem jako strnulý,málem jsem udělal velkou chybu a neodletěl.Naštěstí jsem zahlédl její …. no nevím jestli to byli služebníci nebo bratři nebo snad přátele.Věděl jsem,jak bych dostal za vyučenou možná by mě i zabili a během pár vteřin jsem se ocitl nad lesem a přistál s dívkou na louce,která byla jen pár kroků od mého útočiště.

Že bych postavil dívku ne zem?Ne,sama se mi vyškubla a rozběhla se do lesa.Hlasitě jsem se rozesmál a udělal pár kroků a položil jí svou ledovou dlaň na její rameno,na kterém jí spočívali její hnědé dlouhé vlasy.Ulekla se a rychle se otočila.Co jsem rozpoznal z jejích úst?Slovo?

,,Děkuji"

Ano děkuji řekla,opět jsem se rozesmál a viděl jsem jak se dívka třese.

,,No tak mě se nemusíš bát,znám přece tvého otce!"

,,A to stačí k tomu abys mne nezabil," ptala se vystrašeně

,,No,abych řekl pravdu to asi ne," a na mé tváři se objevil svraštělí úšklebek.

Dívka se opět roztřásla.

,,Nevíš co tu ….kde se tu vzali ti cizí upíři?pronesla dívka třesoucím hlasem.,,Vím jen o jednich,ale...že by to byli oni?"

,,Abych řekl pravdu,kdybych jen tušil,že v té pevnosti na obzoru,že tam žijí nějací upíři a navíc nějací,které znáš,už bych se tam vydal včera,ale udělal jsem opět chybu k sakru!"

Zpozoroval jsem,že co jsem vyslovil poslední slovo dívka vzala do svých drobných rukou svůj růženec na krku a políbila ho.V tom okamžiku jsem propukl ve velký vztek.

,,Ne kříž to ne!"

,,Nemůžeš to dát někam pryč," křičel jsem a držel si hlavu v dlaních.

Bylo vidět,že dívka je teď opravdu víc než viděšená a upadla k zemi.Bylo štěstí,že když na zem upadla,svou druhou rukou zakrývala ten hnusný přívěsek,pro mě tak drásající.

Po chvíli jsem se konečně ovládl a nad dívkou jsem se sklonil,usedl jsem vedle ní a položil si její hlavu do svého klína.Otevřela oči a chtěla se ode mne odtáhnout.Moje paže jí to však ani na vteřinu nedovolily.Opět jsem jí násilím položil hlavu do měho klína a jemně ji laskal ve vlasech.Pořád se třásla a věděla co přijde.Já jsem byl jak posedlí celou její krásou,ale když jsem si vzpoměl na tu upírku z pevnosti...nevěděl jsem co mám nyní dělat.Zabít tuto nevinnou bytost a skusit štěstí šířit svůj rod s onou upíří dámou....nebo bytost nezabít a učinit ji jednu ze svých.Po dlouhé době jsem promluvil.

,,Jak se vůbec jmenuješ..sličná" usmál jsem se.

,,Nickol," šeptla.

,,Nickol,máš na vybranou,buď chceš umřít," viděl jsem jak se znovu objevil velký strach v jejích očích.,,Nebo se staneš to co já," můj úsměv byl ještě větší,když jsem viděl Nickol v rozpacích.

,,Myslím,že je to zcela jasné co říkáš," a odhrnoval jsem jí prameny vlasů z jejího hrdla.

,,Myslím,že není," odsekla.

,,Myslíš,že mě přepereš," zeptal jsem se s posměškem.

,,Ne,ale myslím,že tě přelstím," a vroucně se usmála.

To mi nedalo a rychlostí blesku jsem ji zvedl ze země držíce ji při tom pevně za ramena.

,,Nemiluji tě!"

,,Prosím," řekl jsem v úžasu.,,Co to má s tím společného?"

,,Docela hodně,nemohu s tebou být,když tě nemiluji!"

,,To se naučíš," usmál jsem se.

,,Nevím co mám dělat," skácela se zpátky na zem.

Když jsem spatřil její život v neštěstí a samotě ještě v tomto světle,usedl jsem zády k ní.Příjemně mě pálila,její kůže do mých věčně prokřehlích zad a vzdychal jsem blahem.

,,Myslím,že to nebude tak těžké," pronesla nakonec a prudce se otočila a políbila mě.

Udivila mě její podivná vášnivost a já se už nemohl ovládnout.Jak jsem již říkal na začátku jsem ještě plně neovládal svoje schopnosti a z toho vyplývá i to,že mám v sobě i hodně vlastností lidských,proto jsem ji hned nenapadl.Měla tak horké rty a kolem nás plul lehký vánek,který rozevlál naše šaty.Byl jsem z ní úplně šílený a svlékl ji jeden rukáv z jejího ramena.V tu chvíli řekla jen.

,,Otoč se!"

K mému udivení jsem poslechl,aniž bych pomyslel na následky a když jsem se opět otočil stála přede mnou v celé své kráse.

Můj zrak utkvěl na jejím hrdle,na které už nevisel ten přívěsěk...

Usmál jsem se a opatrně jsem k ní přistoupil.

,,Jsi nádherná," obdivoval jsem dlouho její krásné křivky,každou část jejího horkého těla.Cítil jsem mezi námi obrovsý náboj,který nekončil,byli jsme spolu v objetí jako dávní milenci,jako kdybychom spolu už byli věčnost....Její život však ukončila bouřka,která se v okamžiku mého kousnutí objevila a z modrofialového nebe sršely blesky všech možných barev.Nickol se v mém náručí ještě zmítala.Chtěl jsem vyndat kudlu,která spočívala u mého pasu a proříznout tepnu na mém zápěstí,ale v tu chvíli jsem opět ucítil ten zvláštní pach...upírský....pach.

Ne to ne-řekl jsem si pro sebe.Nickol jsem upustil do trávy a viděl jak ke mně zmítavě vztahuje svoje bílé ruce a šeptá.

,,Myslím,že už tě miluji"

V ten okamžik mi z ruky vypadl nůž a já viděl jak dopadl ostřím směrem vzhůru.Na chvíli jsem byl jako v transu,ale poté jsem se zadíval před sebe.Mrštná,kočičí,upírská postava.

,,Zdravím,doufám,že neruším," usmála se a moc dobře věděla,že ruší.

,,Ehm...taky zdravím,ale no není zrovna nejlepší chvíle na rozhovor," zakabonil jsem se a můj pohled sklouzl do trávy.Neviděl jsem sebemenčí pohyb,ale doufal jsem,že ji ještě zachráním.

,,Dej mi ji.....jako dar!"

Pronesla tuto větu a ve mně by se krve nedořezal,nevím jak se to stalo,ale vrhl jsem se k ní,jako divoká šelma,která se vrhá po kořisti a zapoměl na všechnu opatrnost.Zuřivě jsem ji popadl za hrdlo a šeptl ji do ucha.

,,Jdeš pozdě,ona je moje!"

Začala se smát až se zachvěla země.

,,Když budu chtít,budeš můj i ty sám," usmála se na mě a vycenila svoje bílé dlouhé zuby,které rostly.Odhodila mě pouhým lusknutím prsty a já něco,něco jsem cítil.Nůž,nůž v mých zádech,zabodnutý přesně uprostřed.Na nic jsem nečekal rychle se zvedl a olízl jsem nůž mé krve,políbil jsem Nickol,její krev byla v jejím tělě.Doufal jsem....,ale najednou jsem ucítil další náraz.Ta tajemná upírská dáma mě tiskla ke stromu a šibalsky se na mě dívala.

,,Tak ty si myslíš,že mi pláchneš s touhle bezvýznamnou holkou,né to se pleteš!"

A vrhla se na moje hrdlo,už jsem cítil jenom slast jak hltala moji krev a věděl jsem,že je konec zadíval jsem se na nebe plné souhvězdí a na měsíc,který byl právě v úplňku.Cítil jsem jak ze mě život pomalu odchází.V tu chvíli jsem vedle sebe uslyšel škubnutí.Ta upíří dáma na mě byla tak přitisknutá,že jsem ucítil nějaké poklepání na její rameno.

Otočila a já strnul štěstím i neštěstím zároveň.

,,Nickol?" Vydechl jsem a všiml si jak v rukou drží rudou růži.

Upíří dáma se uchechtla a řekla.

,,Myslíš,že když zničíš jedinou rudou růži,tak tím mě zničíš?"

,,Zklamu tě Alíro,ale to je poslední......rudá.....růže"

Bylo vidět,že v tu chvíli ztuhla.Nickol si zatím pohrávala s růží a utrhla z ní jeden lístek.V tom okamžiku jako by se v Alíře něco hnulo a ona klekla na zem a svíjela se v bolesti.Nickol utrhla další lístek a bylo vidět,že bolest je ještě horší.Alířin křik se rozléhal široko daleko.

,,Dost,to by stačilo!!!" Bylo vidět jak se jí z očí řinou krvavé slzy a v jejím obličeji jsou značné vrásky.

To ale stačilo,aby Nickol uděla poslední gesto a růží zlomila.Ve vteřině jsem si říkal co se asi stane.

Alíra se rozpadla v stříbrný prach,který se vznášel k hvězdné obloze.

Měl jsem v hlavě zmatek a tisíc otázek.Už jsem chtěl něco říct,ale Nickol byla rychlejší a byl jsem tím udiven,ale v tom okamžiku mi položila prst na ústa.Vrhla se na mě a vášnivě mě líbala.Nebyl čas na otázky v tu chvíli střetnutí našich rtů,jsem věděl vše.Když se ode mě odklonila usmála se na mě a svoje prsty propletla mezi mými.Zamyslel jsem se nad vším co jsem se dozvěděl.Možná,že na to přijdete i vy.

Můj život se rázem změnil,moje přání bylo splněno,mám možnost,aby můj rod pokračoval a tak jsem ji opět políbil a položil do mokré,vysoké trávy,ale v tu chvíli jsem za sebou zaslechl šustění trávy,jakoby se sem něco blížilo....vlk.

Obrazek

,,Ne to ne,Nickol musíme zmizet!!!"

,,Neboj se," usmála se a natáhla ruku.

,,Nedělej to!" A dával ji ruku zpět k tělu.

Nickol vstala a šla směrem k vlkovi a hladila ho za ušima.Jen jsem tupě zíral hlavně na to zvíře a pak na mou Nickol.

,,Ale jak to?" Ptal jsem se.

,,No nebýt tohohle mého přítele,tak už nejsem ani já,to on mě chránil před Alírou!

Chvíli jsem zase koukal na toho vlka,usmál se a přistoupil k Nickol pohladil jsem vlka po hřbetě.Ani jedno zavrčení,zvláštní.Nickol jakoby slyšela moje myšlenky.

,,Neublíží nikomu koho mám ráda," usmála se a provedla podivné gesto směrem k vlkovi,který odešel a já jsem vzal Nickol do náručí a šeptl.

,,Proč jsem nevěděl dřív,že ty si ta pravá!"

 

taková pěkná básnička

Snad havraním spárem
mi napsali do vínku,
že s draky budu navždy držet mír,
že upíří lásku poznám na svém krku
a vlkodlak mi bude bratrem,
věrným,
jako moje matka Noc.

Krvavou lázní bude má náruč
a jako bílá růže
navždy zůstane můj klín.
Jen stínem v temnotách se stanu,
až nadejde můj čas.

Meč přítelem mi bude
a oči žluté jako vlčí
prohlédnou tmou černou jak mé vlasy.
Jsem prokletá, budu věčně žít
a přece zemřu mladá,
s objetím stromů, borovic a dubů,
smolných a vysokých.

Snad černočerná tuš
mi zabarvila srdce,
snad inkoustem mi ďábel
nakreslil linku rtů.
Bělostné zuby, špičaté a ostré,
kousají maso obětí.

Jsem padlý anděl noci,
jsem možná spasitelka mrtvých,
jsem živá umírající.
V kolébce z ebenového dřeva,
kde čekám
na úplněk.


Nepotřebuji smilování II.

Jsem temný blíženec andělů
jsem věrná, a přece nejsem tvá.
Mé vlasy voní smolou
a hladké čelo občas zbrázdí strach.
V noci tiše čekám,
až zhasne poslední hvězda
a pláču slzy krví napsané
v mém srdci.
Vezmi mou ruku do dlaní
je studená a těžká,
tak jako závaží na mém krku,
co mne přitahuje k zemi,
té teplé matce lidí,
voňavé a něžné,
kterou ale nechci znát.

Patřím k lidem, a přece nepatřím,
mou matkou je Noc a otcem rudý Oheň
až tě spálí, nevrátíš se dolů,
k Zemi
zpátky.
Budeš se mnou létat, s beranem nebes
kozorohem plání,
vodním ptákem hvězd
a střelcem terčů z mlhovin.
Zvířetem i živlem
člověkem i ďáblem
andělem i snem.

S růží ve vlasech
a pohledem upřeným k zemi
chci být tvá
dnes v noci
kdy padají hvězdy


Krvavá láska

První číst

Vševidoucí Oko již zašlo za kopce.Svět zalila temnota.Byla jiná než jindy.Nebyl to obyčejný večer,byl naplněn očekáváním,strachem,smrtí.Všichni lidé už zašli do svých útulných domů,aby si sedli a koukali se na televizi,četli si nebo měli svůj program.Nikdo však už nešel ven.Všichni se báli.Poslední dobou se totiž dělo něco divného.Nikdo to nedokázal popsat.Nazývalo se to mezi lidmi: DIVNÝ.
Jak mile se řeklo tohle slovo všichni si vybavili ty desítky nocí kdy nespali,kdy slyšeli ty divné zvuky,kdy se báli přiblížit se k oknům.
A jeden z takových večerů ted nastal.Za pár hodin se setmí až bude úplná,tmavá,studená noc-noc upírů.


Ano!Noc upírů.To si lidé mysleli.Že to vše co se poslední dobou děje,že to vše mají na svědomí upíři.Jak jinak si vysvětlit ty vraždy mladých lidí?Koho jiného z toho obvinit než upíry?
Tohle štvalo nejvíce Alien.Hned jak se něco takového stane,lidé obviní upíry.Kdo jiný by to mohl být?Jen upíři tohle dokážou.
Myšlenky se vířili Alien jako vychřice.Vychřice plná smutku a bolesti...
Šla ulicí plnou prázdnoty.Měla chuť na čerstvou,mladou,teplou krev,ale musela dokázat že ne!Že všichni upíři nejsou zlý.


Jack vyšel z domu.Chtěl se jen podívat na úplněk.Bylo ho vidět nádherně i z jeho pokoje,ale on potřeboval vzduch,vítr ve vlasech,volnost...a proto vyšel ven.Nebál se těch povídaček lidí,ale dobrý pocit z toho že jde pár minut před půlnocí sám ven neměl.Ulice byla prázdna.Tak jak to chtěl.Potřeboval klid.Šel z jížní strany na sever.Rozhodl se že půjde až na křižovatku s vedlejší ulicí.Cesta mohla být dlouhá 5 minut.

Alien šla ulicí a cítila v zádech těžký vítr.Jako by jí někam hnal.Jen vpřed,vpřed,chvátej,už jen kousek...za chvíli bude na jižním konci ulice.

Jack se cítil divně.Vítr ho tlačil zpět.Byl to těžký soupeř.Jacka napadlo že by to mohlo být znamení ať dál nepokračuje,ale tahle myšlenka se ztratila jako kapka v moři...

Alien už tam skoro byla.Už jen kousek.Cítila mladistvou krev.Tak sladkou.Tak teplou.Tak blízkou.

Jack najednou uviděl v dálce postavu.Nebyla v té tmě moc dobře poznat,ale byl si jistý,že je to žena a že je celá v černém.Upírka!Napadlo ho jako první.Co teď?Má utéct?Je to vůbec upírka?Jestli ano tak...

Alien si ho všimla.Všimla si mladého sedmnáctiletého kluka.Byl moc pěkný,ale to ona nevnímala.Jen ta krev.Tak krev jí táhla blíž a blíž...Ta krev...zapomněla na to že chce lidem dokázat,že všichni upíři nejsou takový zlý.Už stáli proti sobě na dosah ruky.A ona skočila.Přímo na Jacka...

Druhá část

Jack v poslední chvíli uskočil.Alien se svalila na zem.Zlost v ní vířila a bylo to na ní vidět.Měla černé,hluboké očí v nich to jen jiskřilo.Vlasy jí plály ve větru spolu s jejím šatem.Ústa měla široce rozevřená a bylo z nich vidět veliké,ostré zuby které se tak strasně chtěly zakousnout Jackovi do kůže a vysát.Vysát tu jeho krev!Jack to spatřil a dal se na útěk k domu.Běžel zpět na jih ulicí.Nohy mu prokazovaly službu.Teď byl rád za ty hodiny fotbalovích treningů.Teď byl rád,že umí tak rychle běhat,ale jemu se to tak nezdálo.Alien vyběhla za ním a stále se přibližovala.Jack začal panikařit.Přeběhl svůj dům a běžel dál.Možná si toho ani nevšim.Možná se bál jít domů,že by šla upírka za ním.Ať si myslel cokoliv běžel dál.Ale síly docházely.


Alien byla hnaná potravou.Její kořist byla pár metrů před ní.Taková se nenajde snadno.Pro tuhle musí bojovat!Zapomněla že chce dokázat lidem,že všichni upíři nejsou zlý.Zapomněla na to a teď se hnala za mladíkem aby ho zabila!Už jen pár metrů...kroků...stačí natáhnout ruku...už ho má...Jack je ztracen...


Tmou proletěl paprsek světla.Zabil tmu.Po zdích okolních domů naskákaly stíny.Hrály divadlo.Pohybovali se.Přicházely a poté zase mizely.Šly před světlem-byly stráží.
Před Jackem se ze zatáčky vynořilo auto.Jack uskočil do křový před jedním z domů na pravé straně ulice.Ležel tam v keři růží a snažil se zjistit kde je upírka.Ležel tam a nehýbal se.Jen oči procházeli každý temný kout a hledaly upírku...


Alien vyskočila k nebi.Auto pod ní projelo a ona padala k zemi.Byla to rychlá,ostrá bolest.Spadla přímo do prostředka silnice.Tím náhlím pádem z ní vypadla všechna touha po krvi.Byla zase jako před uviděním mladíka.Samotná,smutná,uzavřená,...
Nepamatovala si nic z poslední chvilky.Jen toho mladíka.Jeho vystrašené oči jako když probudíte za dne sovu...Nevěděla že na někoho zaútočila.Byla teď opět tou Alien jako dřív.


Jack ležel v keři růží ještě hodinu.Poté vztal a vyšel k domovu.Měl roztržené kalhoty a ušpiněnou košily.Nevěděl co řekne doma.Otevřel dveře.Všude bylo ticho.Vyšel po schodech do poschodí a tam potichu vklouzl do svého pokoje.Lehl na postel a usnul...


Alien šla ulicí zpět ke svému domu.Nebylo kam chvátat.Rodiče jsou na dovolené a tak je sama doma.Nikdo na ní nečekal.Nebylo kam chvátat.Ani v životě.Nikdo si jí nevšímal,byla jako vzduch...Otevřela dveře a vešla dovnitř...
Být upírkou není snadné...rodiče si o Alien mysleli jen to že je prostě divná...Ve škole jí říkali jen: Alien velká upírka...Neměla vůbec jednoduchý život.Nikdo jí nikdy nemiloval.Strašně ráda by měla někoho komu se dá nejvíce důvěřovat,strasně ráda by chtěla mít pocit kterému se říká láska...ale to jí zatím nepotkalo a asi ani nepotká...


Jacka probudilo hlasité štěkání psa.
"Barny nech toho!"řekl Jack rozespale.Otevřel oči a první co uviděl byl jeho budík.
Za pět minut osm...
"SAKRA!"zařval Jack a vyběhl po schodech dolů do koupelny.Tam se rychle omyl ve stdené vodě a vyběhl do školy.Ještě že to má takový kousek.Rodiče šli ráno do práce a vůbec nevěděli o noční procházce Jacka.


Alien vyšla rychle do školy.Zamkla za sebou.Chtěla tu cestu mít rychle za sebou.I celý dnešní den.Vešla s polu s mladšími žáky do školy.Šla rychle do šatny.Přezout se a rychle nahoru do třídy...


Jack šel za řadou lidí do šatny.Před ním šla ta podivínka Alien.Něco jí upadlo na zem.Byl to lísteček se zadáním domácího úkolu.Jack ho zvedl a chtěl ho dát Alien.
"Alien,Alien!"zaklepal na rameno spolužačce.


Alien se prudce otočila.Byla překvapena.Nikdo jí nikdy neřekl Alien.Nikdo totiž nic nikdy nepotřeboval...co se děje???


Jack jí podal lísteček.
"To-tohle ti vypadlo" zakoktal Jack.Byl z toho že sní mluví trochu nervozní.Nikdy s ní nemluvil.


Alien si od něj vzala lísteček "děkuju ti Jacku,si hodný"
Podívala se mu do očí.Najednou byla ráda.Tak přeci jen!Někdo s ní přeci jen mluví!JACK!JACK JE TEN PRAVÝ!Bazpochyb se do něj zamilovala...

Třetí část

Jak se zdál být den hned lepší...Jack!Jack s ní promluvil.První člověk po dlouhé době samoty.On!On je ten na ktereho čekala!On je ten ktereho už delší dobu miluje...

"Hej Rikki!Počkej!Půjdem dneska do toho kina?"zeptal se Jack Rikkiho před hodinou chemie. "Jo jasan!"přišla mu hned odpověd."Přijdu pro tebe at jsme na sedmou před kinem."
Dnes večer tedy půjde Jack s Rikkim do kina.Jen oni dva.Rikki byl Jackův nejlepší kamarád už dávno.
Trávili spolu každé prázdniny u tety na chatě kde běhali za holkama a pak potají s nima dělali věci jako vyvoláváni duchů,rytualy atd...
Neměl by pozvat i Alien?Aspon by jí řekl jak moc ji miluje.Dneska ráno to bylo něco krásného...úplně zapoměl na noc....na jeho procházku... a útok nejspíš nějakým upírem...v okolí jich bylo dost...

Škola uběhla neobvikle rychle.Jack chvátal hned domů, protože chtěl zavolat Alien.Chtěl ji pozvat s Rikkim do kina.Ten proti tomu nic nenamítal tak mu nic nebránilo Alien zavolat.A taky tak učinil.Alien byla mile překvapena a souhlasila.Půjde s nimi.

Ten je tak senzační.Je to ten nejlepší kluk pod sluncem.Pozvakl mě i do kina.to se mi v životě nestalo.A dneska večer ano!/Dneska večer půjde s někým ven!
Začala se horečně připravovat.Namalovala se,učesala a oblíkla si ty nejhezčí kalhoty co měla spolu s černým tričkem.Venku je teplo...

Ani Jack nebral dnešní program bezvíznamně.Připravoval se již několik hodin před příchodem Rikkiho.

Na to že začínalo léto byla na sedmou hodinu pomrně velká tma.Nebylo ani takové teplo jak očekávala.Seděla tak sama na lavičce před kinem a čekala na kluky.Ti přišli těsně před sedmou a byli překvapení, že tu již Alien je.
Neváhali však a hned se vydali dovnitř budovy.

...světla zhasla...na plátně se objevil název filmu Black&White...film začal...měl trvat hodinu a půl...uplynulo 10 minut...20...40...

CO TO JE?!O NÉÉÉ!TO NÉÉÉ!!!TED NÉÉÉ!!!
Alienino prokletí se ukázalo...cítila to v sobě jak se začíná jako každý večer a celou noc poté měnit v upíra...a ted...to jí vůbec nedošlo...neměla do kina chodit...jak na to mohla zapomenout?! ...
Rychle vstala a vyběhla ze sálu."Alien?!Co se děje?Kam jdeš?" křičal za ní Jack.
Alien mu však neodpověděla.Její tvář se již změnila k nepoznání.Byla bílá jako stěna a vlasy jí zčernali...stala se opět upírkou...
Vyběhla ven z budovy.Přivítal jí studený vítr.Byla noc.Přesná kopie té předešlé noci.Venku, kousek za ní právě vyběhl Jack.Měl ustaraný obličej."Alien co se děje?"
Odpověd se mu však nedostala.Jen výkřik...výkřik do tmy...

Jack přistoupil blíže k Alien.Chtěl ji vidět.Chtěl vidět její tvář.Něco mu tu nehrálo.Chytl jí za rameno.Bylo nepřirozeně studené.Slyšel jak hluboce dýchá...nádech...výdech...nádech...výdech...nádech...AU!

Alien ho chytla za ruku co ji ještě pořád držela za rameno.Otočila se na něj...Jack se lekl...trhl sebou...chvilku oba mlčeli...stále se drželi za ruce...Alien cítila jak Jackův stisk chabne...jak padá to temné hlubiny...padá...padá...omdlel...
Ležel tam na zemi...Alien nad ním...opět se jí dostal ten pocit...cítila jeho krev...jak mu tepe v žilách...tak čerstvá a teplá...Jaká je asi krev její lásky?

Čtvrtá část

Ještě nikdy se necítila tak hrozně jako teď.Co má dělat?Co teď?Má zapomenout na to co pro ní Jack znamená a zakousnout nebo si má najít jinou oběť?
To pro ni přece není problem.Ve městě je plno temných zákoutí s osamělími chodci.Ale krev její největší lásky?Ta je bezesporu pro upíra nejlepší lahůdkou.To se jí nedostává každý den.A už vůbec ne jí - Alien.Tak osamělé dívce jako je Alien.Je vůbec zázrak že jí má někdo rád...

Všude kolem byli otazníky.Co má udělat?Co?
Čas plynul.Nemohla se jen tak zdržovat.Je štěstí že jí do teď nikdo neviděl.Že tudy nikdo neprošel.Nesmí se dál zdržovat.
ANO! Udělá to!Okusí krev své lásky!Zakosne se...zakousne se do své lásky...zakousne se do Jacka...

Ležel na zemi.Tak slabý...tak lehký...mladý...iderální oběť...
Alien se nad něj naklonila.Sledovala jeho mladou kůži.Silnou ale ted tak lehce útočnou.Nic jí nebránilo.Touha zalila její mysl.V tu dobu nemyslela na to co k němu cítí.Teď nevěděla jak moc ho miluje.Cítila jen tu touhu po krvi.Ta krev co byla tak blízko!Tak blízko, že se toho muselo využít!Tak blízkou že musela...

,,Né! Zadrž!"ozval se křik ze zadu.
Alien se lekla.Odtrhla se od Jacka a otočila se.Za ní stál Rikki a v ruce držel athame- obřadní nůž.
V Alien to trhlo když uviděla ostří nože.Na první pohled jí bylo jasný z čeho je.Ta barva zářila do tmy jako světlo boží.Bylo ze stříbra...nejvíce čistého kovu ze všech...kovu, kterého se bála.

Neváhala ani vteřinku a dala se na útěk na opačnou stranu než stál Rikki.
,,Pozoruhodné co dokáže stříbro s upírem" řekl si pro sebe Rikki a šel zvednout Jacka.

...

,,Jo jsem v pohodě!Dobrý!Jo budu na sebe dávat bacha!"opakoval pořád dokola do telefonu Jack.
,,Rikki sakra nic mi neni.Pamatuju si jen jak se mi udělalo včera špatně a pak nic.Myslim že je to normální." vysvětloval.

Vztal a šel se omýt studenou vodou.Ještě teď mu nebylo dvakrát dobře.Ale do školy půjde určitě.Co by dělal celý den doma?Matka by ho ještě poslala k doktorovi a on by musel být doma ještě minimálně týden.A to by vážně nechtěl.Potřebuje se omluvit Alien za ten včerejšek.Pozval jí do kina a nakonec se mu udělalo špatně a omdlel.No líp jejich první rande dopadnout nemohlo.

Zazvonilo na hodinu.Jack se ustaraně podíval na poslední lavici.Alien tam nebyla.Nejsoíš přijde později.Je asi u doktora nebo tak něco...
Ale ne.Celý den byla ta lavice prázdná.Nepřišla.Co se děje?Proč neni ve škole?
Po poslední hodině se všichni rozběhli jako pokaždé domů.Jen Jack zůstal sedět.Za chvíli byl ve třídě sám.Bylo tam naprosté mrtvo.Všechno bylo uklizeno.Tabule smazaná,židle zvedlé,koš prázdný,...
Byl tam jen on...
Rozhodl se že se podívá do její lavice.Třeba tam najde něco co by mu řeklo proč není ve škole.I když si myslel že by to byla velká náhoda něco najít.Ale pak mu to došlo.On nehledá pro to že neni ve škole.On oní vlastně oní moc neví.Chtěl zjistit něco víc o jejím životě.Co čte,3 jaké má zálibi...vždyt je to jeho holka.
Lavice byla prázdná.Nic v ní nebylo.Řekl si že půjde už raději domu.Zvedl se a šel ke dveřím.
U těch se ale zarazil...to tu nebylo!Ta tabule byla smazaná.Nic na ní nebylo napsáno až ted...Jak se to tam vzalo?Celou dobu byl ve třídě sám.Všiml by si kdyby tam někdo přišel a oto víc kdyby něco psal na tabuli...a co to vůbec bylo tam napsaný?

...MILUJU TĚ A PROTO JSEM TO UDĚLALA ! KDYBY SI VĚDĚL TAK POCHOPÍŠ ! NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU...
ALIEN


Pátá část

Cože?!Co to má znamenat?To Jack vážně nechápal...Psala to Alien?A jak by to dokázala?Vždyt byl ve třídě sám...byl zmatený.Vůbec to nechápal.Možná ani nechtěl.Možná chtěl být jen s Alien.Mít jí ve svém obětí a dodávat jí pocit silnosti a ochrany...možná jí chtěl jen líbat na její rudé rty a dotýkat se jejích hebkých jemných rukou...
Už ho to štvalo!Ty tajnosti všude kolem ní...a to čekání.
Ano!Udělá to...zajde za ní...
...teda pokud ještě žije...ten vzkaz by se dal brát i takto...

Seděla na studené podlaze v koupelně...voda se pomalu ve vaně plnila...jako jakési hodiny symbolizující její čas.A až začne voda přetýkat tak už bude konec...

Vyběhl ze školy.Všude kolem byli lidi.Ale ty on nevnímal.Hlavu měl ted jen pro ni.Už toho měl dost!Miluje jí...celým svým srdcem jí miluje...

Voda už byla v polovině vany...na stěně se objevil záblek světla odraženého z nože jenž držela...už toho měla také dost.Chtěla skoncovat s tímto životem.Prokletým životem.Cožpak se dá žít, když máte v sobě další tělo?Tělo upírky?Cožpak může milovat, když miluje i krev své lásky?Cožpak...?

...

Dveře se rozrazili...do místnosti vtrhl Jack.Přinášel s sebou studený vítr z venčí.Když zahlédl Alien s nožem v ruce zalekl se."Co to děláš?!"

"Já...já už nemohu...kdybys věděl tak pochopíš" odpověděla mu s hlasem jakoby z dálky...
Upřeně se na ní podíval.Ten pohled byl pro ní strašný.Probodával jí jako tisíce noži.Bodal do ní jakoby se chtěl podívat do jejího srdce.A to ona nechtěla.Uhnula pohledem.

"To už se mi ani nedokážeš podívat do očí?!To už mě nemiluješ?"mluvil jakoby pro sebe.

"Miluju!Strašně moc tě miluju, ale už nemohu.Chci zemřít.Neboj!Mám to už promyšlené.Nejednám zbrkle.Miluji tě a ty mě.Naše láska nikdy nezemře.Sejdeme se na světě po smrti.Tam budeme žít dál spolu a nebude nám nic bránit.Proč být tady?Jen bolest a faleš skrývá se tu mezi lidmi.Tam nám bude dobře..."

Přemýšlel.Bylo na něm vydět že váhá.
"Nechci tě vidět umírat.Nedokážu to."jeho hlas se chvěl jako jemný vánek za studené noci.

"Dokážeš to!Nemysli na smrt ale na to potom.To tě bude hnát vpřed."uklidnovala Jacka.
On se zmohl jen na nedobrovolné přikývnutí.

První kapka spadla na zem...vana začala přetýkat.Na zemi ze objevovalo stále víc a víc vody.Hodiny udeřili chvíli smrti...
"Miluju tě..." ozvalo se jen...byl to spíše jen vzdech než řeč člověka.Ale bylo to jasné...

...voda se zbarvila do červena...nůž spadl na zem...kdesi v dálci uvadla růže...červená růže symbolizující lásku dvou lidí...uvadl květ až postupně i listy a stonek...další láska skončila...

Jack přistoupil k ležící Alien.Bezpochyb jí už opustil život.Políbil jí na její rty...ted už nebyly tak rudé...měly daleko světlejší barvu a byly studené jako led...

Růže zvadla...láska zemřela...

Někdy je smrt tim jedinym řešením...

Obrazek


trochu zábavné nemyslíte?

Dnes poprvé jsem ji spatřil,
a byl jsem celý unesen -
má hrdlo bílé jak se patří,
je krásná jak můj tajný sen...

Zuby mi touhou špičatěly
a cítily už její krev,
noc s temnotou mou touhou zněly -
však co to kazí její zjev?

Ač blíže chtěl jsem,
vzdaluji se,
noc couvá před mým úlekem
má kráska tolik nedostupná
má ráda tousty s česnekem!


interwium

Byl zvláštní.Sonja o něm nic nevěděla ale zamilovala se do něho.Přitahovala ji jeho tajemnost.Jednou se s ním setkala v parku(lépe řečeno do něj omylem vrazila)a od té doby ho nedostala z hlavy.Obvykle chodil celej v černým,měl havraní vlasy a vždy se tvářil že je mu všechno jedno.(a nebo mu to všechno bylo jedno)Lidé se mu vyhýbali a v noci se báli vycházet z domu.Sonje to připadalo divný.Jednou ve škole dostali ta úkol udělat nějakou reportáž.

,,Skvělí takže vím o čem budu psát.",,Fakt a o čem?" zajímala se její jediná kámoška Tifany.,,O záhadným týpkovi v černém.",,Cože??Ty fakt budeš psát o něm??",,Jo.Je takovej tajemnej,zvláštní.....",,A je prej upír!",,Co?To si děláš srandu.Kdo ti to nakecal?",,Všichni to říkají Sonjo!",,No jistě,keci starých babek.Náhodou on je.....",,Zlej!!",,Tifo!I kdyby byl upír tak je to snad jedno!",,To teda není.Si představ že s ním máš rande a on ti vysaje krev!!!",,Na tohle se ti můžu vykašlat.Zdar.",,Sonjo kam deš?",,Dělat reportáž"

Sonja zazvonila u jedné staré ženy.,,Dobrý den dělám reportáž o tejemným......",,Já vím o kom je řeč!O tom upířím démonovi že?",,No ano.Vážně je to upír?",,Ano.Zabil mého muže i syna.Byl u soudu a dostal třicet let ale zabil i soudce.Proto se ho všichni bojí.A ted' mě omluv nemám čas."stařena ji bouchla dveřma před obličejem.,,No skvělý.Takže se musím zeptat "podezřelého z upírství",to bude zajímavý."Sonja zamířila k jeho domu.Když tam přišla a zazvonila nic se nedělo.,,Asi není doma."řekla si pro sebe a když se otočila aby odešla tak zrovna otevřel.,,Co chceš?"zeptal se chladně,,Mám za úkol udělat nějakou zajímavou reportáž a tak mě napadlo...",,Tak dobře pojd' dál.Většina lidí už by zdrhla ale ty máš asi víc odvahy než obyčejnej člověk.",,Jo to asi mám."řekla si pro sebe.,,Budeme si tykat ok?",,Tak jo.Sonja",,Vero" Dál to pokračovalo asi takhle:(takhle to napsala jako úkol)

,,Takže Vero kolují o tobě zvláštní řeči."

,,Vážně a jaký?"

,,No,například že jsi upír."

,,Hm...to je..teda novinka."

,,Tebe to nepřekvapuje?"

,,Ne tak docela.Nejspíš to vychází z mého zvláštního chování že?"

,,Nejspíš jo ale já tě z ničeho nepodezřívám.Ale prej si zabil pár lidí a dostals za to třicet let."

,,Jo a pak sem ještě zabil soudce."

,,Takže je to pravda?To že jsi vrah."

,,Už jo."

,,Jak už jo?Chceš tím říct že ty dva si nezabil?"

,,Myslíš toho starýho Brauna a jeho syna?Ne.Ty dva sem se pokoušel uchránit před mým mistrem."

,,Mistrem?"

,,To že jsem upír nevyvracím.Proč asi?Zkus trochu přemýšlet."

,,Takže vážně jseš upír?To snad ne!"

,,Vadí ti to?"

,,Ne,mě je jedno jakej jsi."

,,Jak to myslíš?"(poprvé se zatvářil udiveně)

,,No to je jedno Vero.Prý se straníš lidí."

,,Se mi nediv.Celej život sem byl sám a ted' to nechci měnit.Teda nevím jestli to chci měnit.Ale co to kecám mám v hlavě zmatek."

,,To se ti nedivím.Vyrůstat sám...jaký to je?"

,,Nechci o tom mluvit.To snad chápeš."

,,Kapišto.Tak díky za rozhovor Vero.Snad někdy příště."

,,Teda Sonjo jak se ti to povedlo?Dostat pravdu z upíra.",,Lehce on není zlej je jen osamnělej.Tifany to si nedokážeš představit.Celej život byl sám,teda kromě doby kdy ho učil jeho "mistr".By mě zajímalo kdo to je.",,Mistr je zvláštní označení.",,Myslím že je to upír u kterýho se učil.",,Fakt myslíš?To je zajímavý.",,To jo.Zítra večer mám s Verem schůzku.",,Večer?To bývají upíři nejsilnější!",,já vím."zasmála se Sonja temně.,,Sonjo co je s tebou?",,Co se mnou?Nic!",,Máš nejaký načervenalý oči.A seš strašně bledá!On tě pokousal?",,A když jo tak co?Pokousal.Byla to moje vůle,chtěla sem to!",,Cože?To ses zbláznila!,,Ty a upír!!",,Neboj já tě nepokoušu.Ted' je Vero můj mistr.Kapišto?,,Tak to je teda síla."

no je to takový moc rychlí se mi zdá ale ohodnoťe to sami


upíří láska

Probudil jsem se opět jako první. V ústech jsem cítil hořkou pachuť jedu, potřebuji pít. A rychle! Do lovu zbývají necelé dvě hodiny a možná ještě další hodinu, než se najde oběť. Plně jsem propadl zlu krve. Pod nohama mi křupal čerstvě napadlý sníh. Starodávný hřbitov byl zahalen pod tíhou husté tmy, na temné obloze nebyl vidět Měsíc ani hvězdy. Noc jako stvořená pro lov. Potichu (jak to jen upíři umí) jsem se vykradl ze hřbitova. Z oblohy se začaly snášely vločky ve tvaru hvězdiček. Posadil jsem se u rezavé brány a pozoroval obláčky páry vystupující z mých úst. Cítil jsem,že jsem se měnil. Den ode dne. Noc od noci. Cítil jsem svou ledovou upírskou duši, jak se svírá při každém pohledu na mrtvé tělo. Bránil jsem se pocitu soucitu, vyhýbal se pocitu provinění, ale nedokázal jsem tomu uniknout. Zhluboka jsem vydechl a zadíval se na černou oblohu. Pročesával jsem ji milimetr po milimetru. Chtěl jsem najít nějaký bod. Bod, že mám ještě naději se zachránit. Ale kromě tmy a malých bílých teček jsem neviděl nic. Byl jsem tolik zamyšlený, že jsem si ani nevšiml, že zde nesedím sám. Vilot si sedla kousek ode mě, aby se mě nedotýkala. Pomáhala mi před lovem a po lovu, když jsem byl mírně nervózní. Cítil jsem však, že dnes s ní musím být víc. Nechci se jen koukat do jejích hladových očí… Vzal jsem ji něžně za ruku a její dlaň jsem si položil na tvář. Šokovaně se na mě podívala, ale když viděla, že nasávám její vůni na zápěstí, trochu se ke mně přiblížila. Když upír voní k zápěstí jinému upírovi, znamená to projev potřeby. Pohladil jsem ji po černých vlasech a pokusil se usmát. Bylo to však spíše ustarané vypísknutí. Violet se zasmála. Přitulila se ke mně. Po dlouhé době jsem cítil příjemný pocit tepla. Ten však hned zmizel, když jsme uslyšeli volání našeho otce, který nás všechny přeměnil. Violet se zvedla a rychle utekla na hřbitov. Chvíli jsem se za ní díval, fascinovala mě její pohyblivost, byl jsem s ní jako omámený.Oprášil jsem si zasněžený kabát a přidal se ke skupině upírů. Otec nás unavoval dlouhými řečmi o tom, že jsme byly stvořeni pro to, abychom ničili zlé síly, které panují v dnešním světě. Jinak - abychom vyhubili všechny lidské bytosti… Přednášky nám dával před každým lovem, tedy každý měsíc stále dokola. Nevnímal jsem slova. Ani jsem si neuvědomil, že zírám na Violet. ,,Do háje!" šeptnu. Violet miluju!! *** Začátek lovu pro mě byl neúspěšný, stále jsem se nemohl probudit z té nadměrné dávky pocitů. Schoval jsem se v jednom vchodě do osmipatrového paneláku a snažil se splynout se zdí. Poslouchal jsem tiše dívčí smích. V puse jsem měl zase jed, ale vyplivnout jsem ho nemohl. Statečně jsem polykal hořkou pachuť mého jedu a modlil se ke všem čertům, abych už mohl smočit špičáky v nějaké tepně. Smích se přibližoval a já už zřetelně slyšel tlukot srdce mé oběti. Statečně jsem polkl další dávku jedu a snažil se být ještě neviditelnější. Zavanul ke mně parfém. Potichu jsem zavrčel. Kde ta holka je?! Konečně smích ustal a já slyšel už jen blížící se kroky a zřetelnější tlukot srdce. Měl jsem štěstí, dívka šla do vchodu, kde jsem byl i já. Její krev trochu voněla po alkoholu, aspoň se nebude moc kroutit. Rychle jsem proklouzl dveřmi a opřen o dveře výtahu jsem čekal, až přijde. Trval to dlouho, než pochopila, že se dveře musí zavřít a ne s nimi jen tak smýkat. Pamatovala si ,kde je vypínač a rozsvítila světlo. Vypískla,když mě uviděla,jak se na ní křením se špičáky venku…Ale můj škleb záhy ustal. Byla tak krásná.Podobala se elfce…krásnější než elfka. Stála na samém konci chodby a frustrovaně na mě hleděla. Nechtěl jsem jí ublížit, ale ona si to určitě myslela. Když jsem se k ní o krok přiblížil, utekla. Rozrazila dveře a na to, že v krvi měla nějaký ten alkohol, běžela svižně. Nesnažil jsem se běžet za ní. Byl jsem zesláblý a ještě bych ji vyděsil. Ale byla nádherná….úplně jsem při tom zapomněl na Violet. *** Můj lov byl středně úspěšný. Utekla mi holka, ze které bych měl určitě více síly než ze starce, kterého jsem chytil pár minut po tom incidentu. Na zádech jsem nesl jeho vycuclé tělo (pokaždé musíme nosit těla na hřbitov, abychom mohli zamaskovat stopy) a rozhlížel jsem se po ostatních. Milenci Wolfmanovi měli rovnou tři těla! To je úspěch, protože to třetí si přinesly do zásoby. Rozhlížel jsem se, jestli někde najdu Violet, ale nikde jsem ji nenašel. Starce jsem položil vedle ostatních těl a do úst jsem si nabral trochu sněhu, abych si vyčistil špičáky a vnitřek úst od krve. Náhle jsem ucítil krásnou vůni a jako omámený jsem se otočil. Violet už dorazila, vitálnější než kdy předtím. Mrkla na mě a naznačila, že byla dobrá. Na zádech nesla dívku s blond vlasy. Violet dívku položila mezi ostatní vycuclíky a já se zhroutil.Byla to ona! Ta elfka! ,,Tys ji zabila!" rozkřikl jsem se na nechápající Violet. ,,Já jí nechal žít! Mohl jsem jí klidně taky pustit žilou, ale tys..ty..ty seš taková neskutečná mrcha!!" Bezmyšlenkovitě jsem se na ní vrhl. Měl jsem takový vztek, že mi bylo jedno, co mě čeká. Chtěl jsem jí zabít, zničit! Pokoušel jsem se jí kousnout do krku, ale hbitě uhýbala. Snažila se mě ze sebe skopnout,a le to se jí nedařilo. Odtrhl nás od sebe až tři upíři, kteří se mnou zacházeli tak, jako bych byl pouhý hmyz. S Violet zacházeli trochu líp. ,,Zamiloval ses do člověka! Za to tě trest nemine!" Otec s ke mně natočil a podivným výrazem ukázal na mé tělo. ,,Zklamal jsi naši tlupu! Porušil pravidla! Musíš odejít!" a svým tlustým prstem ukázal k bráně .Jeho pomocníci mě hrubě vzali pod krkem a džentlmansky mě vyprovodili až k bráně. Nelitoval jsem toho. Byl jsem rád, že musím jít. Naposledy jsem se podíval do očí mé Violet, kde se trochu třpytily slzy. Neodvážil jsem se podívat na mou elfku. *** Za kopcem už vycházelo slunce. Snil jsem o své rakvi, o husté tmě. Má bývalá rakev nepropustila ani paprsek světla. Tady jsem se musel bránit, jak jen to šlo.Chtělo se mi spát, ale bál jsem se, abych se neocitl v paprscích. Nechtěl jsem takto skončit. Spánek mě však nakonec přemohl. Hlavu jsem si položil na rameno a snažil jsem se na nic nemyslet, ale nešlo to. Stále jsem se budil kvůli ostrému světlu, kde jsem stále viděl Violet. Miloval jsem ji i nenáviděl. Strašná kombinace… Když zvon odbíjel dvanáct hodin odpoledne, znovu jsem usnul a tentokrát už tvrdě. Zdálo se mi, že jsem na hřbitově, ale nebyl to ten hřbitov, co znám. Byl mnohem menší a útulnější. Má hrobka a rakev byla větší, takže se tam klidně mohli vejít i dva lidé-upíři. Byl to krásný sen, ze kterého mě nevytrhlo sluneční světlo, ale příjemná vůně a ledový dotyk na mé tváři. Byla už tma a byl jsem trochu zmámený. Naproti mě seděla osoba a tvář a hlavu měla zakrytou kápí.Koukaly na mě dva páry fialových očí. Poznal jsem ji podle té příjemné vůně. ,,Violet?" Než jsem se nadál, políbila mě na mé ledové rty. ,,Proč jsi mi to udělal?" řekla v intervalech, když mě zrovna nelíbala. Místo odpovědi jsem ji k sobě stiskl a polibky jí oplácel. Odpustila mi a za to jsem jí byl vděčný. Nešli jsme ani na lov, chtěli jsme být jen spolu. Violet mi nad ránem ukázala i místo, o kterém se mi zdálo. Byl to ten samí hřbitov, útulný a pod návalem sněhu také romantický. Už jsme se nevrátili k našemu otci. Zakládali jsem naší vlastní kolonii upírů. A já už nikdy nečekal na mladé dívky ve vchodech, ale na stařeny, které jen sotva chodily a nemohly mi utéct.

 


Obrazekupíři dokáží milovat

Utíkala sem velkým,černým lesem.Něco mě honilo.Něvěděla sem jestli to byl člověk nebo zvíře,ale bylo to dost velký...Doběhla sem až na okraj lesa kde už sem viděla silnici....nic už za mnou neběželo ......už sem nic neslyšela ani neviděla....Táhlo mě to zpátky podívat se co to bylo,co mě to honilo....Šla sem kousíček zpátky....strašně sem se bála......nikde nikdo,nikde nic...šla sem ještě kousek......pořád sem šla až sem zase došla na druhej konec....Nikde nikdo nikde nic...jen opodál ležela kočka a měla na krku dvě červený tečky od krve...říkala sem si to jí asi kousnul ňákej had nebo tak něco.....Šla sem rychlejšim krokem zase zpátky domů....Pořád sem přemejšlela nad tim kdo to byl?co pomě chtěl?proč mě honil?...Když sem došla domu bylo něco kolem půlnoci takže sem si šla rovnou lehnout....Usla sem asi ve dvě,protože sem pořád musela myslet na to co to bylo za stvoření........? a kde se tam vůbec vzal.....Hlavou mi,ale nejvíc třásla otázky ´´KDO TO BYL?´´.........Ráno jsem se vzbudila kolem dvanáctý....Vzpoměla sem si na včerejšek a už sem zase zalejzala pod peřinu.........stejně mi to ale nedalo a tak sem se oblíkla a šla sem se do toho lesa teď za světla podívat ....Šla sem pomalu ...pořád sem přemejšlela .....Když sem došla na začátek lesa přesně tam kudy sem tam šla včera docela sem se divila......myslela sem si že tam bude víc světla ten les byl pořád tak tmnej jako včera........Prošla sem snad celej les skrz na skrz.......a teď už tam nebyla ani ta kočka.....nebyla tam ani jediná stopa,rejha nebo kousek oblečení prostě nic....Otočila sem se a šla sem zase domu....Pořád sem nad tim musela přemejšlet vůbec sem neměla pojem o čase....od včerejší honičky na nic jinýho nemyslim.....Když sem dorazila domu sekla sem sebou na sedačku a pustila sem si televizi............nic zajímavýho tam teda zrovna nedávali a tak sem se jako pylný student gymnázia šla učit.....je něděle a tak sem nechtěla sem riskovat že jeden z našich povedenejch učitelů bude zkoušet....Když bylo něco kolem jedenáctý naházelo sem učení do tašky a šla sem si lehnot.....do hlavy mi to stejně nelezlo takže mi ani nic jinýho nezbejvalo.....´´crrrrrrrrrr´´...........v šest hodin mi zvonil budík......takže sem musela vstávat.......mno moc se mi nechtělo,ale zase mě zajímalo co sem za ten tejden co sem byla nemocná dělo......Udělala sem takový ty věci který dělam každý ráno a vyrazila sem do školy .......Když sem stála mezi dveřma ve školní šatně vzpoměla sem si na Sobotu....na ten les....a pak taky na tu kočku.......pozorovala sem všechny ty lidi jak se tam motaj....,,Au,co dělaš!´´...strčil do mě jeden z mejch méně povedenejch spolužáku......mno oni byli tak ňák tak nepovedený......zapoměla sem na to na co sem myslela a šla sem si dát věci do skříňky.....když sem vyšla z šatny a dobelhala sem se do třetího patra do naší třídy čekalo mě tam takový ´´menší´´ překvápení.....Na mim místě v poslední lavici u okna seděl ňákej kluk........tejden sem tady nebyla takže jako fuck nevim kdo to je....Šla sem si teda znechuceně sednout a doměnkou že už nebudu mít svoje krásný soukromí.....i když ten kluk vypadal docela dobře....samozřejmě sem si nemohla nevšimnou nápadnejch piercingů v puse a v nose....a poté co na mě promluvil sem si taky nemohla nevšimnout piercingu v jazyku.......,,Ahoj,já sem Tomáš,přišel sem do týhle třídy před tejdnem´´........řekl nejistym hlasem jako by věděl muj názor...,,Ahoj,já sem Tereza´´...pak zazvonilo a celou hodinu už sme se spolu nebavili........Když zase zazvonilo na přestávku všichni se samozřejmě vyvalili ze třídy učitel neučitel...já sem si spokojeně koukala z okna a kreslila sem si ty známý hvězdičky...Myslela sem si že sem ve třídě sama teda nebo že kromě těch pár lidí co bylo u tabule tam nikdo jinej neni a teda hlavně sem si myslela že ten kluk ten tomáš už tam taky neni......,,co si to tam kreslíš?´´ ......,,Ty vole já myslela že tady nejsi...ale nic to sou takový obrázky´´sem se lekla že sem málem spadla ze židle ...bylo tam celkem ticho a von mi tam něco zamumlá u ucha.......,,Ale nedělej ze mě blbce já vim co to je za krásnou hvězdičku.......,,Ty si...?´´ ,,Jo už pár let se v tom mácham´´....usmála sem se a řekla sem ,,Tak máme to máme něco společnýho....´´...po chvíli se mě zeptal...,,Hele nechtěla by si se mnou někam jít dneska?´´......,,Ale jo,proč ne...´´......Při dalších pěti hodinách už sme rozhodně zticha nebylli....taky sem z něj chytala slušný výtlemy...až se mě jednou učitel zeptal... ,,Slečno Blaženová je tu snad něco k smíchu?!´´ ,,N,ne pane profesore.´´ ,,No to bych prosil!´´......tohle byla poslední hodina takže sem pak šla rovnou domu..........S Tomášem se máme sejít ve tři v parku ....Jsou dvě takže mam ještě trochu času ....Máma je na služebce zas někde v prdeli takže ma celej barák pro sebe......Máma většinu času ztráví na služebních cestách ...takže bejvam často sama doma.....Pustila sem si na plný koule muziku ....což dělam pokaždý kydž doma neni máma....dopsala sem si dva sešity který sem dneska nestihla napsat ve škole při naší debatě s Tomášem....uběhlo asi půl hodiny tak sem udělala takový ty drobnosti u zrcadla a šla sem do toho parku.... Docela sem se těšila,protože mi byl Tomáš celkem sympatickej a byl navíc strásně krásnej.....měl černý delší vlasy s patkou,světle modý očíčka a krásný rty.......Sedla sem si na lavičku a premejšlela sem o dnešku.......stejně má stěstí většinou když k nám někdo novej přijde.....což je dost často...posadí ho vedle mě a po prvním dnu ho musí posadit k někomu jinýmu,protože se mě bojí a nebo si mě prostě neoblíbí....s Tomášem je to jiný,taky proto že je to kluk a taky proto že je prostě tak ňák jinej.......se mnou se nikdo ze třídy te´d teda kromě Tomáše nikdo nebaví.......a s nim se jak sem zpozorovala taky ňák nikdo nebaví....,,á´´......někdo mi zakril oči.....docela sem sem se lekla jak sem tam tak přemejšlela a k tomu se mi ještě vybavila vzpomínka na ten les....sice sem na sobě nedala znát neklid,ale bude mi líp až ty ruce na očich mít nebudu.... ,,Tome?´´...odkryl mi oči a sednul si vedle mě....,,Ahoj´´......,,Ahoj´´........řela sem už v klidu a s úsměvem na tváři.......Tak sme si tak povídali ,procházeli sme se ..........najednou sme se zastavili zase u ňáký lavičky a já viděla že se ty jeho klásný modrý kukadla a rty blíží ke mně......teď byl ten piercing v jeho jazyku moc příjemněj...byl to krásnej pocit...po týhle krásný chvilce sme si zase tak různě povídali ........Byl strašně hodnej a strašně krásně líbal.....Když se začlo ztmívat rozloučil se se mnou a odešel.......bylo sice něco před šestou,ale já sem si toho ani ňák nevšímala....Měla sem radost z toho co se dneska stalo.........s úsměvem na tváři sem se zase zvedla a odkráčela domů.....Doma sem si vlezla do vany a asi hoďku sem tam jen tak rozjímala......potom sem si šla brzo lehnout anych byla zítra do školy hezky vyspinkaná......Když mi ráno zazvonil budík kupodivu sem zjistila že se mi docela chce vstávat....tak sem zase udlala to co dělam jako každý ráno a šla sem na zastávku......Když sem seděla v buse a poslouchala sem mptřísku někdo mi zase zakril oči.......dneska už sem ale poznala že je to Tomáš...... ,,Ahoj Tome´´...řekla sem s úsměvem a Tomáš si sednul vedle mě........tak sme si zase tak povídalia povídali až sme úplně zapoměli kde sme a jaksi sme byli už dvě zastávky za školou.....takže sme se rychle zveli a šli sme do školy pěšky ..........Došli sme tam asi za pět osm,ale mě to ňák ani nevadilo,protože sme si s Tomáškem zase tak krásně povídali a já čím dál tím víc věřila tomu že ho miluju....Po zbytek školního dne sem pomalu ani nevěděla co máme danou hodinu za předmět....prostě sme si pořád povídali a vůbec sme nevěděli co se okolo nás děje....dokonce sme zůstali dvě hodiny po škole ....to nám,ale jako problém vůbec nepřišlo......stejně by sme asi tak jako tak byli spolu......Zůstali sme spolu sami ve třídě........samozřejmě sme se ani jeden neučili....byla sem pořád jak v sedmim nebi...až mi to bylo podezřelý....bála sem se že tohle jednou zkončí........radši sem na to nemyslela a dál sem si užívala....ňák sme neměli pojem o čase a tak když sme se zrovna líbali do třídy přišla učitelka....,,Ehm,ehm´´.......my sme se na ní otočili a učitelka řekla:,,Tohle si nechte na jindy tohle je škola a to znamená že tady se máte učit a né dělat tohle!!!!´´vysvětlila nám jako pěti letejm harantům co se má dělat ve škole......,,Tak vaše dvě hodiny uběhly,běžte domu,doufám že se tohle nebude opakovat!´´.....když sme byli pár metrů od učitelky řekla sem:,,Bude pani učitelko,bude!´´.......řekla sem a s Tomáškem sme se na sebe hezky usmáli...tentokrát sem jela domu sama,on prej musel ještě někam jets......Doma sem si jako obvykle pustila muzika jen tak sem se poflakovala a úplně sem zapoměla na to co se stalo v sobotu.........byla sem prostě šťastná a na nic jinýho sem nemyslela....Skákala sem po baráku jak posedlá k tomu sem to měla ještě na plný koule a barák se votřásal v základech.....bylo mi prostě úplně úžasně.....Další dva dny probíhali tak ňák stejně....v pátek sem Tomáše pozvala ke mě domu...když sem přijela domu ze školy okamžitě sem začla uklízet...bordel kterej byl po celym baráku byl fuck obrovskej....všude byly poházený CD,různý ovladače a učení.....to bylo teda hlavně v obýváku jinak v pokoji bylo celkem nezvykle uklizeno...Tomášek měl přijít v pět takže sem měla docela co dělat...uklízela sem,k tomu sem si zpívala,házela sem hlavou a poskakovala sem..........je půl pátý,mam sice uklizeno ,ale za to já sem jak rusovláska...vlasy mi trčej do všech světovějch stran a já pobíham po bytě jak splašená....takže zbylou půl hodinu ztrávim v koupelně se žehličkou a s gelem v ruce........Za půl hodiny mi už sice vlasy nestojí za to sem ale úplně vyklepaná.....mam pocit že něco zkazim,že něco udělam špatně....uklidnim se jedině tak že si sednu k repráku a budu si zpívat....doufam že uslyšim aspoň zvonek až příjde Tomášek....zrovna sem měla puštěný SlipKnoTy takže toho fuck nebylo moc slyšet...a k tomu ještě jak sem si nahlas zpívala.......Teprve až když sem si všimla že mi v kapse brní mobil sem zjistila že Tomášek už asi čeká za dveřma....Ztlumila sem muziku a šla sem mu otevřít...,,Ahoj promiň já sem jaksi neslyšela zvonek´´....,,Jo to nevadí můžu dál?´´.....,,Jo,jo promiň pojď´´....,,Dáš si něco k pití nebo k jídlu......?a nebo ti postačí muj jazyk?´´......řekla sem šibalsky.....,,Myslim že mi bude stačit tvůj jazyk......tomu se žádný jídlo nevyrovná...´´.....mno a je vám asi jasný co bylo dál....při teď už asi dvou minutovim líbanim mi Tomášek řekl:,,A můžu mít něco víc než tvůj jazyk?´´.....jenom sem se usmála a dál už se to hezky rozjíždělo...navzájem sme se svlýkali,protože už nám bylo dost horko.....nemusim popisovat co bylo potom...bylo to krásný,úžasný.......prostě sem byla ten nešťastnější člověk na světě...to sem ale nevěděla co se stane za chvíli....když mě Tomášek líbal na krku ucejtila sem hroznou bolest....za chvílii sem cejtila jak mi po krku stejká krev....v tu chvíli sem si vzpoměla na les...na tmu....na tmu která byla podobný týhle....vzpoměla sem si na to jak šel Tomáš brzo domu když se začlo stmívat a......teď už vim kdo mě honil a taky vím co mi chtěl udělat.........on za to nemoh....nechtěl mi nic udělat.....ale asi to tenhle konec mít mělo....teď už vím s kým mi bylo tak dobře...s kým sem byla tak šťastná.......byl to upír,byl to ten upír kterýho sem tak strašně milovala a kvůli kterýmu bych udělala všechno na světě......Teď?teď tahle krásná,ale za to krátká pohádka končí...je konec všeho co sem měla ráda....už si nikdy nepustim muziku....už nikdy nebudu šťastná....všechno krásnýho právě teď zkončilo...Tomáš tam na mě ještě chvíli koukal se slzama v očích a řekl:,,Promiń já nechtěl...,ale musel sem...´´...sklopil hlavu hodil na sebe pár kousků oblečení a odkráčel......Právě teď sem zjistila že upíři existujou....jsou tady někde mezi náma...v případě Tomáška sou krásní a hodní...teda až do tý doby než zjistíte kdo vlastně jsou.........Ležim na sedačce která je celá od krve...myslim na to jak sem byla šťastná....na to že tohle bylo stejně asi to nejlepší co mě mohlo potkat....vim zdám se vám jako blázen že tohle řikam,ale kdyby ste s Tomášem byli aspoň pět minut pochopili byste proč tohle všechno řikam.........